Žebernatky

28. srpna 2016 v 14:16 | Bleskobleska |  Dnešní zvířata
Rawr :3
Pokud by někoho zajímal zdroj informací, tak absolutně nevím. Doma jsem vyhrabala dva popsané papíry informacemi o žebernatkách. Dělala jsem je kdysi dávno (před pár miliony let) z nudy a jaksi jsem je zapomněla vyhodit. Kdo nevěří, naskenuju a pošlu. :D












Žebernatky jsou kmen primitivních vodních živočichů podobných žahavcům. Většina druhů ještě stále čeká na objevní, známe jich jen přes 100. Typické jsou svým průhledným, gelovitým tělem velkým maximálně několik decimetrů, často bočně nebo dorzovntrálně sploštělým. Žebernatky se také vyznačují radiální symetrií a ačkoliv jsou poměrně primitivní, dochází u nich k diferenciaci tkání - mezi ektodermem a enodermem je řídký buněčný mezenchym.

K pohybu ve vodě žebernatky používají pleurostichy - což je 8 pásů kmitajících destiček - hřebínkovitých plošek, až 100 000 spojených brv několika sousedních buněk. Tyto "destičky" se pohybují synchronně, jako vesla.


K zachycování potravy některým druhům slouží collobasty, tedy rozvětvená tykadla, na kterých jsou lepivé buňky. Trávicí soustava živočichů je kanálkovitá. Na spodní straně těla se nachází ústní otvor, pak jícen, který spojuje funkce trávicí a oběhové soustavy.

Nervová soustava je difúzní - má síť pod pásy hřebínků a je v chapadlech a okolo ústního otvoru - okolo jícnu je nervový prstenec. Na horním konci těla se pak nachází statický orgán. Žebernatky mají také lepkavé buňky, které obsahují slizová zrna a narozdíl od žahavých buněk, se kterými nemají ani vývojově ani strukturálně nic společného, se mohou regenerovat. Fungují tak, že pokud žebernatka něco chytí, vlákno se zkracuje a tím kořist unavuje.
Žebernatky jsou hermafrodité a nemají planulu (larvu) - jejich vývoj je tedy přímý. Zajímavé je na nich, že světélkují.

Podle současných názorů žebernatky stojí na samotné bázi Eumetazoí. Dříve byly řazeny do příbuznosti k žahavcům, ale zjistilo se, že skupina, která byla považována jako žahavcům nejblížší (čeleď Haeckeliidae) díky tomu, že u ní byly pozorovány žahavé buňky, ve skutečnosti žahavé buňky získává z potravy.

Je znám rozmanitý fosilní záznam obsahující tři vymřelé rody, Xanioascus, Fasciculus a Cteorhabdotus. Jsou zhruba 510 milionů let staré a byly nalezeny v Burgesských břidlicích v Kanadě, v Britské Kolumbii.

Zdroje: Moje hlava (přesněji papíry) pravděpodobně jsem se řídila Wikipedií
https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%BDebernatky
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 HAAS HAAS | Web | 28. srpna 2016 v 20:04 | Reagovat

To přesně nevím, snad by šlo, že by byli dva tvorové na vrcholu potravního řetězce celkově-ovšem každý v jiném prostředí. Když píšeš, že se navzájem neruší, tak jsou tito dva tvorové ve Tvém příběhu asi z trochu jiných oblastí, rozumím tomu správně? Pak by to možná šlo. V Jurském parku to bylo taky-dva vrcholoví predátoři, lidé a Tyrannosauři (vzpomeň na to, co říkal Roland Tembo o největším a druhém největším predátorovi). :-D :-)

Jinak krásný článek, k popisům si vybíráš mě celkem neznámé skupiny zvířat. :-) Super!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama